90 let dobrovolných hasičů. Hrdá historie

Čtvrtek, 24.7.2014

Program pro děti, malá slavnost u hasičárny, vysvěcení sochy sv. Floriána, zasazení památné lípy před zbrojnicí, velkolepý průvod obcí, mše v kostele s vysvěcením nového praporu i slavnostní schůze. Hasiči oslavili své výročí s plnou parádou.

Střípky z dávné historie

  • 21. 4. 1924: ustavující valná hromada
  • První starosta: br. František Krečmer
  • První sponzor: Ferrum Frýdlant (firma půjčila hasičům ruční stříkačku)
  • 1925: zakoupení první dvoukolové stříkačky za 1.734 Kč.
  • 1926: (zřejmě) první dar obce pro hasiče - ve výši 2.000 Kč
  • 1928: nákup výstroje pro 20 mužů
  • 1930: stavba první zbrojnice
  • 72.416 Kč: náklady na stavbu zbrojnice

Cvičit požádní útok je málo, mladým chybí teorie

Mezi hasiči se začal pohybovat – tak jako většina – už jako kluk. Dnešní místostarosta SDH Čeladná Eduard Čajánek přišel do hasičské zbrojnice poprvé v roce 1961, když mu bylo 15 let.

Jak na tu dobu vzpomínáte?
Vzpomínky jsou to krásné. V létě jsme jezdívali po soutěžích, což nás ohromně bavilo, a v zimě byla teoretická příprava. I ta nás moc bavila, hlavně díky tomu, že jsme vypadli z chalupy. Jako kluci jsme si to na hasičárně mezi tou technikou užívali. 

Byly tehdy soutěže jiné než dnes?
Za minulého režimu byla povinná okrsková soutěž, která se skládala z požárního útoku, teoretické přípravy a dokonce z pořadového výcviku, takže to bylo jak na vojně. V teoretické části samozřejmě nechyběla ani politika… To tak kdysi zkrátka bylo. Dnes je to zkrouhnuté jen na ten požární útok, což já vůbec nepovažuji za rozumné. Mladí, kteří mají vstoupit do výjezdu, pak nemají potřebné teoretické znalosti. 

Hodně kluků zůstává u těch dobrodružství a mezi dospělé už nepřejde. Čím to bylo, že se hasiči stali vašim druhým životem?
Strašně mě to bavilo a ke všemu přispěla i náhoda. V roce 1969 jsem dělal velitele sboru, ve stejném roce jsem se oženil a dostal nabídku na služební byt v hasičárně, což se nám jako novomanželům náramně
hodilo. Platil jsem jen režijní nájem, a za to jsem v každé volné chvíli pracoval v hasičárně. A když zahoukala siréna, byl jsem samozřejmě první na place.

Dnes už působíte jen jako místostarosta, tedy „úředník“?
Pořád jsem členem výjezdové jednotky. Nejstarším. Od roku 1963 jezdím s autem a tak mi to zůstalo v krvi. Když přijde rozumný mladší řidič, tak ať řídí, ale ty mladší raději pošlu dozadu. Je lepší přijet k požáru o minutu později než nedojet vůbec. Při zásazích dělám strojníka, už by asi nebylo rozumné v mých letech lítat s proudnicí…

Jak vidíte jako místostostarosta a zároveň pamětník čeladenské hasiče?
Máme velkou výhodu v tom, že nám celou tu dobu jde na ruku vedení obce. Jak kdysi národní výbor, tak dnes obecní úřad. Ve vedení obce jsme vždy měli lidi, kteří se uměli postarat. Už dříve jsme tady měli
nejmodernější vybavení široko daleko a stejné je to i dnes.

Nereptají lidé, že se do hasičů tolik investuje?
Myslím, že ne, protože hasiči to vracejí. Když se v obci cokoliv stane, tak v nás má oporu starosta i každý obyvatel. Vždycky jsme ti první a často jediní, kteří přijedou a pomohou.

Autor: 
Vladislav Sobol